Ale jo. Jsem šťastná. Asi.

Konečně jsem se dostala k Půlnoci v Paříži, podívala jsem se na Hunger Games a taky jsem rozečetla knížku, bohužel zatím jen jako e-book, což mě mimochodem navýsost s*re, neb absolutně nesnáším e-books, pro mě to jaksi postrádá ten požitek z vůně papíru, ochmatanejch desek, listování stránkama... a tak. Taky mám zařízenej svůj první recenzní výtisk ever - Hladová Přání. YAAAAAAY! <3

No a taky mám prostě tak nějak... vytlemenou náladu, no.

Nicméně... jsem stále nasr, že mi jaksi nefachčí webkamera, respektive ona teda fachčí, ale nenahrává v rozlišení, v jakým by nahrávat měla, tak teď zjišťuju jakože proč, takže... snad to nějak vykoumám :D

Bylo mi řečeno...

...že bych si měla dát pauzu od blogování, neb články na mém "normálním" blogu začínají ztrácet tu "úroveň", kterou kdysi měly.

...že bych se neměla tolik hnát do vztahů

...ani strkat nos do věcí kterejm nerozumím

...a taky že jestli mi už nejde psaní, ať zkusím zase točit vlogy.

Což samozřejmě dělat budu, jen potřebuju vyzkoumat, proč moje webkamera prostě odmítá fungovat.

No co dodat.

Probudila jsem se se šílenou bolestí hlavy a břicha. Naši mě nepustí na Prague Pride. Spálila jsem se žehličkou na vlasy - podotýkám že NAŠTĚSTÍ jsem si nespálila vlasy, ale "jen" ruku o tu keramickou plošku. No jo, šikovnost prostě. Zmokla jsem. A ještě k tomu jsem musela jít pro rohlíky dva kilometry za toho slejváku z prudkýho kopce, protože v jediným obchodě, co je blíž, měli zavřeno kvůli inventuře.

To tak potěší, že? :D

Důvodů to má hned několik.

Těším se proto, že dva měsíce prázdnin jsou už opravdu hodně dlouhý a já se začínám nudit až tak, že z toho zkouším cvičit, ó hrůzo! :D Navíc tam mám nejlepší kamarádku, se kterou si opravdu hrozně moc rozumím, už jen proto, že se taky dívá na Glee a tak chápe můj crush na Darrena Crisse a dobrou muziku. A taky mám ostatně celkem slušnou naději, že pokud to nepohnojím a vezmou mě alespoň na jednu školu (oděvnictví / hotelová škola), bude to na téhle škole rok poslední (jsem na víceletém gymnáziu po přestupu z Jižních Čech a je to tu dost hrozný, nic se tu neřeší, nic nás nenaučí... snad až na naši španělštinářku, ta nás toho zase učí skoro až moc :D)

PŘEDMĚTY: Těším se na fyziku, češtinu, cizí jazyky, grafiku a animaci, IVT a výtvarku.

Ta chvíle, kdy už není cesty zpátky.

Za ten rok a půl jsem si na blogu získala celkem slušnou popularitu a moje jméno je teď docela známé. Možná dokonce víc známé, než bych sama chtěla. Prostě... já jsem nikdy nebyla na to, aby mi denně chodilo na blog 130 lidí, abych musela třikrát zvažovat, než něco napíšu, protože se bojím, kdo všechno si to přečte.

Takže začínám od nuly.

S novou přezdívkou i novým blogem.

caroline.